Často kladené otázky
Co říci dítěti před zahájením terapie?
v závislosti na věku a zralosti dítěte můžete říct, že se půjde setkat s paní, která si s dětmi hraje, povídá a pomáhá jim, pokud se jim v něčem nedaří nebo je něco trápí. Můžete jim navrhnout třeba i to, že můžou mluvit o tom, o čem doma nechtějí. Důležité je být k dítěti upřímní a nelhat o důvodech návštěvy, terapií dítěti nehrozit, nestrašit ho, nevyhrožovat atd. Nepoužívejte věty typu "abys přestal zlobit", "aby ses více učil"...
Může být rodič na terapii dítěte přítomný?
Dítě by na terapii mělo být samo bez rodičů. Doporučuji, abyste dítě předem ubezpečili, že mu u mě nic škaredého nehrozí, že si budeme pouze hrát, aby se za mnou těšilo a nebálo se. Ubezpečte ho, že budete celou dobu čekat hned za dveřmi v čekárně a kdykoliv za vámi může odběhnout, nikdo ho u mě nebude držet násilím. Dítě musí vědět, že je u mě dobrovolně a kdykoliv může odejít. V případě úzkostnějších dětí je možné, aby rodič byl ze začátku v místnosti přítomen, ale měl by se sám snažit, aby to trvalo co nejkratší možnou dobu a neměl by se k dění v místnosti jakkoliv vyjadřovat.
Co říci po terapii?
Přivítejte dítě a zkuste se vyhnout vyzvídání. A už vůbec nepoužívejte otázky typu: "Nezlobil/a jsi?" Dejte dítěti prostor a nechte na něm, jestli vám bude chtít vyprávět.
Jak dlouho sezení trvá?
Sezení s rodiči trvá 60 min. Po domluvě lze prodloužit až na 120 min.
Individuální terapie a terapie hrou s dítětem trvá 45 min. Lze zkrátit, pokud je dítě unavené, nenaladěné nebo samo si přeje terapii ukončit dříve.
S čím mi můžete pomoci?
U dětí: Stavy úzkosti, strachu, smutku, agrese, problémy ve škole, doma, mezi vrstevníky, poruchy chování, psychosomatické problémy, pomoc při krizové a po traumatizující události.
Pomoc rodinám zlepšit vzájemné vztahy a více porozumět jeden druhému.
Jak a kdy ukončit terapii?
Terapii s dítětem není dobré ukončovat předčasně, dokud dítě nemá zpracovaná svá niterná témata. Ukončení terapie je nutné dítěti ohlásit a postupovat pomalu více sezeními, aby nedošlo k narušení pocitu bezpečí u dítěte a nebylo náhlé ukončení pro dítě samotné traumatem.